I když jsem stále mladý, rád vzpomínám na svá studentská léta. Měla pro mě totiž zásadní milníky, které jsem v mém životě zaznamenal. O studiích na SŠ se rozepisovat nebudu, ale trochu zajímavá jsou léta na VŠ.

Začnu hned od prváku, tedy ještě před ním. Už od 17ti jsem hrával jako DJ na známých jihočeských diskotékách. K samotnému hraní jsem se dostal v 16ti, kdy jsem začal hrát s kluky z KISS Jižní Čechy, kokrétně s Petrem Filipem (známý jako „Honza Chodec“) a později s Tomem Herberem, který je na JČ Kissu dodnes. Pro toto rádio jsem pak po maturitě i krátce pracoval. Jak hudba, tak i rádio, to oboje pro mě představovalo mimo zábavy i určitý životní styl.

Přišel jsem na Fakultu elektrotechnickou ZČU v Plzni a jako absolvent vyhlášené elektro SPŠ Písek jsem zjistil, že první půlrok je vlastně jen srovnání znalostí mezi elektro školami a ostatními. Poctivě jsem chodil na každou přednášku, ač mi to dneska nikdo nevěří a když jsem věděl o co jde, tak jsem jen otevřel počítač a serfoval. Nutno říci, že jsem ve škole serfoval skoro pořád.

Není divu, že mě škola nudila, když jsem tam nic nedělal. Bylo to pořád jen do školy, na kolej a tak dokola… Tak nějak jsem si hledal, co bych tak v neznámém městě mohl dělat. Obešel jsem plzeňská rádia – v KISS Protonu nebyly vůbec přátelští a na Hitrádiu FM Plus mě progamová ředitelka vlastně vyhodila, jakmila si přečetla v životopise slovo KISS. Asi v lednu, tedy cca po půl roce, mě spolubydlící Filip upozornil na studentské rádio – BOMBA. Ano byla to prostě bomba, ZČU má vlastní studentské rádio, které se mimo jiné „Bomba“ jmenuje a ještě je vedle na koleji ve sklepě!

Kontaktoval jsem tehdejšího samoznavého vůdce, který si říkal Hans van Kuchen. Vysílal s neméně známým Vaškem Příšeříkem a Vlastou Chlastou. Dohodl jsem se na jednom vysílání s nimi (nicméně v jejich pořadu jsem se nechytal – měli skutečně osobitý humor), ale rádio jsem poznal a dohodli jsme se, že začnu vysílat.

Kuchenovi jsem ovšem nepadl hned od začátku do oka. Jakmile slyšel něco o KISSu, tak nebyl happy. Byl to radio amatér (ne že by byl amatér, ale ten co si bastlí vysílačky a pak na ně chytá signály kdo ví odkud), který v rádiu tehdy mimo jiné i sestrojil rádiový vysílač, jehož anténu umístil na střechu koleje a vysílal tak do FM pásma – tedy na frekvencích, které jsou velmi tvrdě placeny. Nemusím říkat, že to bylo protizákonné a ve své podstatě celé vedení  ZČU o tom vědělo – o tom ale až v dalších dílech.

Pohled do tehdejšího studia rádia BOMBA

Svoji avezri Hans nedával ani moc znát a nechal mě vysílat. Protože vysílání v jednom je jako povídání si se zdí, našel jsem tehdy „dobrovolníka“, který semnou šel vysílat, byl to Jirka Toušek alias Bavorák, který chodil do vedlejší třídy na střední. Tak nějak jsem se v tom vysílání patlali a patlali, ale bavilo nás to a rádio se tak pomalu stávalo mým druhým plzeňských domovem. Do konce roku jsme dovysílali ve 2 s občasnými hosty z řad našich kamarádů a tak nějak jsme žili…

Konec akademického roku se ukázal jako velký zlom pro rádio a ve výsledku i pro mě. Hans van Kuchen v rádiu končil a začal hledat schopné lidi, kteří rádio povedou dále. Protože jsem pro rádio žil, přihlásil jsem se a nabídl. Hans můj mail slušně ignoroval a proto jsem na druhou výzvu odpověděl znovu. Následovala naše mailová přestřekla, kde jsem byl označen za komerčního sráče a pak ještě následovalo několik dalších titulů. Bylo jasné, že Hans raději rádio zavře, zamkne a nikoho tam nepustí, než aby mi ho předal. V tu chvíli se do hry vložil ještě třetí Honza, alias Seit.own. Byl to můj vrstevník, prvák na FEL. Byl sice ochotný rádio převzít, s Hansem vycházel dobře, ale neměl bohužel schopnost vést team lidí a o organizaci ani nemluvě. Celý incident se tak nějak nechal vyšumět, protože Hans nechtěl ustoupit, já rádio vést chtěl a pak tu byl ještě Seit.own, který chtěl, ale neměl na to.

Vše se rozlousko v následujícím roce, kdy původní vedení rádio opustilo a na jakési rádiové schůzi v záři jsem se představil i ostatním moderátorům a nastínil, co bych s rádiem chtěl dělat. Nebyly to malé plány – vysílání do celého internetu (do té doby se vysílalo jen v rámci kolejní sítě), přestavba studia (na fotce nahoře je vidět, že to nebyl žádný luxus) a v neposlední řadě také nový web (původní byl neschopný provozu) a vizuál rádia.

Plán to byl na tehdejší dobu velmi ambiciózní, ale já si věřil a byl jsem ochoten a schopen tomuto svůj čas obětovat… S tichým svolením teamu, který si tehdy myslel asi něco ve smyslu „další ambiciózní blbeček, co si myslí, že dokáže změnit svět, tak ho v tom necháme a on si vyláme zuby“ jsem začal v rádiu dělat jako „samozvaný šéf“ a začal jsem anarchii trochu organizovat. Tento krok, který jsem učinil v 19ti letech – na začátku druháku na VŠ, bych považoval za můj počátek skutečného „řízení“ teamu lidí a práce na velkých smysluplných projektech. Jak popíšu později (v dalších dílech), studentské rádio Bomba mi velmi pomohlo v pochopení práce s lidmi, řízením teamu, několikrát mě realita nafackovala a myslím si, že mi celé působení v této studentské organizaci dalo více, než celá škola!

V dalších dílech se rozepíšu třeba o nezkrotitelné anarchii, leštění klik na rektorátu, aby nám dali peníze na rekonstrukci a nebo jaké problémy byly se zdánlivě lehkým vysíláním rádia do internetu…

Nejprve se podívejte na tyto dva obrázky, aniž byste věděli, co se k nim bude psát dále. Udělejte to důkladně…

Obr. 1 – Plakáty studentského rádia BOMBA

Obr. 2 – Rock radio kampaň

Update 23.2.2013: Dnes kolem 10:15 mi volal pan programový ředitel Rock rádia (je autorem několika komentářů pod článek ze včera) a poměrně konstruktivně jsme si popovídali. Obsah rozhovoru není tak úplně podstatný, jen musím uznat, že pan ředitel umí jednat s lidmi a je to inteligentní člověk na svém místě. Za to mu patří poklona. Byl jsem několikrát pozván do rádia, nicméně jsem odmítl – dnes se již rádii nezabývám a to nad čím bych dříve jásal mě dnes nějak už nebere. Děkuji tedy za pozvání i lichotky, ale zpět k článku. Původní text jsem poškrtal a upravil do podoby, aby nikoho nepohoršoval. Snad se mi to povedlo.

Také se vám oba reklamní náměty zdají stejné? Jakpak by ne, když je to KOPIE! A jak to celé vzniklo a kdo je skutečně autorem nápadu?

Oba obrázky mají stejný námět a nápad, ale podle vyjádření odpovědné osoby z Rock rádia, pana Petra Sznapky – programového ředitele RockRádia, je to jen shoda náhod. Nechci zde spekulovat, zda to je skutečně jen shoda náhod nebo nikoliv. Na to ať si udělá názor každý sám. Jak jsme k nápadu za studentské rádio BOMBA přišli?

Úplně náhodou… Studentské rádio Bomba vysílá na Západočeské univerzitě od roku 1990, což je hodně dlouhá řádka let a rock rádio mu historií nesahá ani po kotníky. Není tajemstvím, že jsem rádio Bomba 4 roky fakticky vedl a v tomto období se to stalo. Již 2 roky jsme zvažovali kampaň typu „buď RÁDIO aktivní“ ve spojení s radioaktivitou. Byl to vtipný nápad, který tehdy přinesl Honza Hyndrák a čest mu za něj. Stejný nápad měl možná i někdo jiný dříve, ale pokud víme, tak ho nikdo před námi nepoužil.

Trvalo asi 2 roky, než jsme na nápad našli peníze, dali ho dohromady a letáky + plakáty vytiskli… Vtip byl v tom, že jsme kampaň začali šířit a necelý týden na to se stala havárie v jaderné elektrárně v japonské Fukušimě! Ano, tak krásně se nám to povedlo… Tehdy jsem dokonce zvažoval, zda celou kampaň obratem nezastavíme, aby to někoho s aktuální událostí nepohoršilo nebo to nevydával za poplašnou zprávu. Po projednání kampaně s odpovědnými lidmi z rektorátu (ujistili mě, že to je v pohodě) jsme kampaň nechali běžet a měla kupodivu o to větší úspěch! Reklama byla po celé ZČU, v některých klubech v Plzni, ale hlavně v každé menze na stole ve stojánku… S velkým znakem radioaktivity si letáku musel všimnout snad každý.

Mé velké překvapení bylo, když mi asi za měsíc a půl volá kolegy z rádia Karel a hlásí mi, že prakticky stejnou kampaň má i Rock radio na svých billboardech. se slovy „Ty vole, Kali, oni nám ukradli kampaň! To jsou kurvy!“… Nic jsem tehdy netušil, ale poslal mi fotku a nestačil jsem se divit… Rock radio nám jednoduše vyfouklo nápad. Co s tím?

Nejprve jsem byl dost vytočený, ale dávno jsem věděl, že v takovém stavu spory řešit nelze. Nechal jsem to 3 dny odležet a probral to s právníkem. Ten mi sice řekl, že je můžeme žalovat za ukradení nápadu a s velkou pravděpodobností vyhrajeme, ale bude nám to k ničemu, protože jako nezisková studentská organizace nemůžeme vyčíslit škodu, respektive žádná není, a proto bychom jen zaplatili peníze za případný soud a nic bychom toho nedosáhli…

Nechtěl jsem to však nechat být a s ujasněným názorem, že nic z nich nedostaneme jsem na to chtěl jít chytře. Napsal jsem 2 maily do rádia, abychom vyřešili nastalou situaci smírem, ale bez odpovědi. Absolutní ignorace! To mě naštvalo ještě více… Ale po několika dnech klidu jsem zavolal do rádia, vynutil si (ač recepční nechtěla) spojení s někým odpovědným a žádal jsem vyjádření… Paní nejprve zapírala, že je to nesmysl, ale po pár minutách pádných argumentů prohlásila, cituji: „No tak jsme si ten nápad vzali a co jako má bejt! Vy jste studentíci co nic neumí a takové kampaně je pro vás škoda. A vůbec, nic nevyděláváte, tak po nás nemůžete chtít ani ušlý zisk, tak jděte….“ a práskla s telefonem. To mě uzemnilo nejvíce. Ne, že by to nějaká agentura připravila a oni to jen schválili, oni to přímo věděli a šli do toho! Tomu se říká bezpáteřní jednání… Podle vyjádření zmíněného pana programového ředitele kdysi dávno na nějaký mail odpovídal, ale dnes není schopen řici, zda to byl mail můj nebo ne. Po dvou letech se mu ani nedivím. Mail tedy (jak uvádí v komentářích) tedy nemusíl jít ani mě a osobně bych se přikláněl k tomu, že mé 2 mailové dotazy, z nichž jeden šel do Plzně a druhý do Českých Budejovic jeho podřízení prostě jen hodily do koše a vykašlali se něco řešit. Je to jednodušší.

Původně jsem chtěl s rádiem udělat v klidu dohodu, trochu pohrozit a dohodnout se třeba na podpoře festivalu, který naše studentské rádio pořádalo 2x do roka – rockradio by ve vysílání párkrát řeklo, že bude festival a obě strany by byly spokojeny, ale jak je vidno, v rock rádiu se neumí chovat a ještě jdou přes mrtvoly… neměly zájem se o něčem bavit.

Každý nechť si na jednání rock rádia udělá názor sám. Já osobně ho mám velmi pokřivený. Když se někdo chová takhle k problémům, které sám způsobil… Stejně tak ať si každý udělá názor na to jak to s nápadem je. Osobně si myslím, že i kdyby nápad jejich byl (jako že to nepopírám), tak vzhledem k tomu, že jsme stejně odvětví a kampaň jsme měli první, tak ji užívat neměly. To je asi jako kdyby někdo udělal stejnou reklamu na jogurt a říkal, že to je stejně jejich nápad. Může být, ale používat by ji neměl.

Přejí všem, ať vaše nápady a náměty nikdo nekrade a nevydělává na nich. Je to totiž nepříjemný pocit a bezmoc…